Po dlouhé době jsem měla radost z fyziky :) Přesunuli nás totiž do učebny, ze které je vidět park a já díky tomu celou hodinu pozorovala datla....

jako by se mi vysmíval...jako by říkal hehe hehe ty sedíš ve vnitř, zatím co já si tu můžu lítat jak chci a kam chci!!! A já na něj kokala a tiše jsem mu záviděla jeho volnost... v tu chvíli jsem chtěla sedět vedle něj na větvi... poletovat sem a tam...obdivovat svět zhora...obdivovat krásu světa...květiny, ač jich teď ještě moc nekvete, zakrývat si oči před oslnivým třpytem řeky tekoucí pode mnou... viděla jsem to všechno před sebou...fialky, Dyji...ale učitelčin hlas mě probudil...osudné pište si mě přeneslo zpět do učebny...a datel venku jako by se mi smál...

hodně lidí mě pro tuhle vlastnost nechápe. Nedovedou pochopit, že jsem schopná se během hodiny fyziky přesunout bůhví kam, alespoň duchem, když už ne jinak, nechápou, že umím obdivovat i obyčejnou pampelišku (i když vlastně obyčejná vůbec není)...nechápou, čím je pro mě třeba takovej strom...